Zasklení plastových oken
U
plastových oken je v drtivé většině
zasklení realizováno izolačními skly. Jsou to taková skla jež mají velice nízké hodnoty koeficientu propustnosti tepla. V praxi to znamená, že zabraňují nadměrnému unikaní tepla z místnosti do exteriéru.
Vlastnosti izolačních skel
V dnešní době se
izolační skla skládají minimálně ze dvou tabulí skla (dvojsklo). Vyjímkou však již nejsou ani tři tabule – tzv. trojskla. Samotné sklo je většinou pokoveno - na bázi stříbra. Hovoříme-li o dvojskle, to je doplněno tzv. distančním rámečkem, který je vyplněn vysoušedlem. To má za úkol vysušovat meziskelní prostor tak aby nedocházelo ke kondenzaci vod. Prostor mezi skly je pak vyplněn jedním z plynů: argonem, kryptonem, xenonem nebo jejich směsí – záleží na typu plastového okna a výrobci. Zmíněné plyny se používají zejména díky svým dobrým tepělně – izolačním schopnostem. Podstatný vliv na izolační vlastnosti plastových oken má také šířka samotného izolačního skla, ta se pohybuje od 16mm do 50mm.
Zasklení technologií Heat mirror
Jedná se o novinku v oblasti
zasklení plastových oken, kdy se využívá jevu nazvaného tepelné zrcadlo. Jde o tenkou fólii pokrytou nízkoemisní vrstvou napnutou uvnitř izolačního dvojskla. Tato vrstva má velice zajímavé vlastnosti týkající se propustnosti jedntlivých spekter záření. Ze slunečního spektra projde viditelné spektrum a část blízké infračervené oblasti (sluneční teplo). Naopak ultrafialové záření a vzdálená onfračervená oblast (vnější sálavé teplo) strukturou zasklení neprojde s je odraženo zpět do prostoru. Uvnitř místnosti se naopak uchovává vnitřní sálavé teplo, jež zaručuje tepelnou pohodu v místnosti. Tyto mechanismi zaručují, že v zimě okno drží teplo v místnosti zatímco v létě nedovoluje nepříjeného horku prostup přes zasklení.